PROCHISPORT o.s.

Druhý závod Českého poháru v dlouhém triatlonu – CZECHMAN – se uskutečnil nedaleko Pardubic na polovičních tratích ironmana (1,9 km plavání, 90 km cyklistika, 21,1 km běh). Závod s názvem CZECHMAN přilákal na start čtyřstovku triatlonistů a triatlonistek.

Pro mě to byl první start na takto dlouhém triatlonu, a tak jsem neměl vůbec představu, co od takového závodu můžu očekávat. Prohlídka plavecké části z břehu mi na odvaze moc nepřidala. Když je člověk zvyklý plavat v padesátimetrovém bazénu a najednou před sebou vidí jeden dvoukilometrový plavecký okruh…. Proto byl plán pro plavání jasný. Zvládnout hromadný start bez problému, najít si volnější místo a udělat více prostoru a v klidu si rozjet tempo, na který jsem zvyklý. To se mi víceméně podařilo, ovšem jsem chvílemi ztrácel jistotu, že plavu tím správným směrem. Nakonec jsem se však nějak doplácal k výlezu z vody v čase 34 minut, což tak nějak odpovídá aktuální plavecké formě. S plaváním jsem byl tedy spokojený a už se těšil na kolo.

Bylo mi řečeno, že trať je rovinatá s pár vlnami, který by neměly dělat větší problémy. Na začátek jsem rozjel docela slušné tempo. Jak se za chvíli ukázalo, tak to bylo hlavně proto, že jsem měl vítr v zádech. Právě vítr byl po celou trasu cyklistiky dost nepříjemný, ale holt podmínky mají všichni stejné, tak nezbývalo nic jiného než se s tím smířit a dupat do plných. Jely se dva okruhy. Prvních 45 km jsem projel docela na pohodu, ovšem druhý okruh už jsem začal cítit nohy a každé otočení větru a zvednutí cesty bylo cítit. Nakonec jsem cyklistickou část zvládl za 2,5 hodiny. S tímto časem jsem snad ještě více spokojený než s plaváním. Nezbývalo nic jiného než se užít závěrečný půlmaraton.

Při výběhu z depa jsem se cítil super, až to bylo docela zarážející. Prvních deset kilometrů jsem běžel za 40 minut. Výborné tempo, které jsem ovšem nedokázal udržet a v druhé polovině běhu už byla hodně znát celková únava ze závodu. Každý krok, každý dopad byl hodně bolestivý a posledních pět kilometrů už bylo opravdu na morál. Půlmaraton jsem nakonec doběhl za 1,5 hodiny. Celkový čas v cíli jsem tedy měl 4:39:22 … Na závěr prozradím, že mým cílem bylo jít pod pět hodin, takže z výkonu můžu být spokojený. Škoda jen zase toho čtvrtého místa v kategorii do 24 let. Ovšem na bednu chybělo dlouhých 16 minut. Další motivace do tréninku

Fotky

Výsledky

Protože všechny nadpisy končím číslem 2012, tak jsem se rozhodl pro změnu. 30. ročník Blanenského plecháče jasně oznamuje, že se jedná o triatlon s dlouhou tradicí. Výsledek z Hranického triatlonu nemá moc vypovídací hodnotu, tak byl do programu zařazen další sprint triatlon. Plavání 700 metrů, kolo 20 km, běh 5 km.

Tentokrát plavání nebylo zkráceno a vzhledem k předchozí zkušenosti s neoprenem jsem měl na startu trochu (rozuměj více) strach. Na start se postavilo celkem 94 závodníků a závodnic. Takže se dala předpokládat na prvních metrech slušná mela. Vystartoval jsem tedy s rozvahou v poklidném tempu a snažil se soustředit jen a jen na sebe a své dýchání. Hlavně nepřepálit a nedusit se jako v Hranicích. Po prvním okruhu (plavali se dvě kola) jsem se dostal do slušného tempa a na závěr jsem si dovolil i trochu zrychlit. Výlez z vody už tedy nebyl tak tragický jako minulý týden. Trošku delší běh do depa dal prostor i čas na to v klidu sundat horní část neoprenu. V depu pak mírné zdržení než jsem sundal nohavice. Cyklistická trasa vedla nejprve do kopce. Stoupalo to až do pátého kilometru (5 km délky, ne výšky … Začátek se mi jel fajn, ovšem pak z ničeho nic bum a nohy přestaly poslouchat. Tentokrát bez výmluv, je potřeba začít s tím kolem něco dělat. Druhá polovina trasy byla naštěstí z kopce, jeli jsme ve třech, tak jsem se zbaběle schovával v háku (dneska bych jim na špici moc nepomohl, tak jsem se aspoň snažil uviset). Na běh jsem se i těšil a byl jsem docela zvědavý, jak to dneska půjde. V Blansku to ale jinak než do kopce z kopce nejde, navíc se začala projevovat únava a tak jsem byl rád, že jsem si do cíle pohlídal alespoň ty za sebou. Nakonec z toho všeho bylo 20. místo celkem v čase 1:13:38 a se ztrátou necelých 9 minut na prvního.

Když to vezmu kolem a kolem, tak výsledek není špatný, ale určitě to mohlo jít lépe. Tak snad zase někdy příště. Nakonec bych chtěl ještě sdělit, že závod byl i přes ty všechny kopce hodně pěkný, jak krajinou, počasím, tak i organizací.

Výsledky (já ale opravdu nejsem Luboš, ale Tomáš  =c)   ….)

Fotky

Letošní triatlonová premiéra přišla celkem neplánovaně. Po domluvě s trenérem a potřebě vyzkoušet půjčený neopren a dalších věcí kolem a kolem, jsem – jak často bývá místními závodníky s oblibou říkáno – jel na Hranický triatlon z plného tréninku    …

Hranický triatlon o vzdálenosti 0,7 – 20 – 5 se konal v neděli 20. května nečekaně v Hranicích. Plavalo se v řece Bečvě nad splavem, kde je stojatá voda.  Plavání bylo nakonec zkráceno na 550 metrů což jsem i docela uvítal. Byla to má premiéra v neoprenu (majiteli děkuji za půjčení). Nevěděl jsem tedy co od toho čekat. Navíc hromadný start ve vodě o 65 závodnících pro mě byla taky novinka. Tři dva jedna start a začal jsem do toho bušit, co to jen šlo. Za první bójkou ovšem problém, pocit dušení. No nebylo to moc příjemné, tak jsem raději zastavil a chvilku se vydýchal. Nakonec jsem se doplácal na konec první disciplíny na 58. místě. Depo také nebylo moc slavné. Nemohl jsem se z té ***** gumy rychle dostat (na youtube to teda zvládali jaksi rychleji). Cyklistická část byla obrátková, profil byl jak jinak do kopce a z kopce. Projevila se únava z tréninku (tento závod opravdu nebyl v plánu, tak nebylo třeba se šetřit). Nohy do kopce moc točit nechtěli, tak jsem byl rád, že jsem nějak dojel. Po problémových dvou disciplínách jsem si aspoň spravil chuť na závěrečném běhu, který měl 5 km ve třech okruzích. Na celou trasu bylo vidět, a když mám před sebou soupeře na dohled tak to jinak nejde než se snažit je všechny seběhnout. Nasadil jsem docela rychlý tempo a předbíhal jednoho za druhým/jednu za druhou. Někteří byli o kolo zpět někteří o kolo vpřed, tak jsem absolutně nevěděl, jak na tom jsem, tak jsem prostě běžel. Nakonec z toho je pátý nejrychlejší běh. Po velice tragickém plavání a podle očekávání nic moc kola alespoň něco. Nakonec tedy celkové 34. místo v čase 1:07:33 a ztrátou předlouhých 12 minut na vítěze. Příště to snad vyjde lépe

Výsledky

Fotky 1

Fotky 2 

Týden po KRUŠNOMANOVI, tedy 12. května, jsem se postavil na start nedalekého cyklistického silničního závodu Mamut Tour v Přerově. Z původních plánů, jako třeba dokončit áčkovou trasu (210 km) a dalších nápadů z kategorie science fiction, sešlo a tak jsem opět startoval na béčkové trase o vzdálenosti 120 km. Kvůli opravám silnic byl start a dojezd oproti minulým ročníkům změněn, trať se tak natáhla na nějakých 127 km.

Závod jsem pojal spíše jako takový trénink do rychla. I když, o rychlosti se v některých kopcích, jako třeba stoupání na Grapy, moc nedá mluvit. Cílem tedy bylo dobře potrénovat, zjistit jak na tom jsem oproti loňsku a hlavně se nezamotat do nějakého pádu. Jak už bývá zvykem na těchto masových cyklo závodech, start bývá velice nervózní. Slabší závodníci mají snahu uviset co nejdéle v háku těm lepším, ti lepší si zase myslí, že mají na to jet s těmi nejlepšími a ženou se dopředu, aby jim neujeli, a ti nejlepší nasadí svoje a dupou do toho od začátku. Do prvního stoupání v Pavlovicích je riziko pádu vysoké, proto jsem odstartoval víceméně v klidu a nikam to moc nehnal. Do Bystřice pod Hostýnem, kde začíná opravdové stoupání na Tesák, jsem se snažil dojet v nějaké skupince a šetřit síly. Po trojboji Tesák, Hadovna a Grapy jsem se pak pohyboval v početnější skupině závodníků. Teď už jen lehnout do beranů a valit to zpět do Přerova. Všechno by to bylo fajn, kdyby nezačalo pršet. Většina si navíc ještě stěžovala na zimu, ale týden po KRUŠNOMANOVI bych tomu zima moc neříkal … Místo „pohodového“ dojezdu do Přerova to tedy bylo spíš o tom rychle dojet do cíle a převléci se do suchého. Závěrečný čas jsem měl nakonec stejný jako loni ovšem trať měla o nějakých 7 km více, takže určitě zlepšení, ovšem žádné plácání po zádech za celkové 96. místo se ztrátou 35 minut nečekám. Shrnutí ve zkratce – takový rychlejší trénink.

Výsledky

Fotky